Historie obce Borovy

Někdy též Borovnice, nesprávně však Borovy, ves při silnici plzeňsko-klatovské, jižně 5,6 km. od Přeštic, 360 m. nad mořem.

V roce 1900 57 čísel pop., 369 obyv., v roce 1920 58 čísel pop. a 345 obyv. (od roku 1789 do 1900 počet čísel o více než třetinu vzrostl). Katastrálně obec Borové, fara a škola Vřeskovice, pošta Lužany. Ve vsi Kaple Narození P.Marie, r.1703 nákladem vikáře Jana Tiebla a mnohých dobrodinců vystavěna a znovu zřízena i zvětšena r. 1835, mešní licenci obdržela r.1847. Četná procesí scházejí se zde na den 8.září. Poplužní dvůr (r.1839 býval zde ovčín) bývalých soukromých císařských statků. Zámeček, při němž druhdy věž bývala, měl mnoho místností, tak: světnici táflovanou a malovanou, před ní síň a kuchyňku, pak světnici velkou, ve které se obyčejně sedalo, se síní napřed a komorou podkrovní, jizbu za kuchyní, kuchyni s pecí, komoru a pivnice za jizbou a pivničku pro uschování mléka; nad mostem světnici a za ní komoru nad maštalí, komoru v mostě, spižírnu, dvě pivnice, komory nad pivnicemi u věže, dvě komůrky na věži pod krovem, jednu z nich proti řece, kde tenata byla, druhou komůrku tamtéž u zvonce; mimo to maštale. Roku 1540 mluví se o „obořené“ zdi. Roku 1709 však tvrz v sýpky na dvoje sypání proměněna byla: dolejších místností na maštale, jako až do dnes se užívalo. Opodál vsi jest Prokopův parní mlýn a pila. Borové bývalo zvláštním statkem vladyckým, jehož majitel, Sezema s bratřími vedle vládyk z Vřeskovic patrony byli oltáře sv. Jakuba v kostele vřeskovickém. Dle erbů a jmen i blízkých sídel patřili k Drslavicům. Sezema, který se roku 1398 farářem ve Vřeskovicích uvádí, byl bezpochyby předešlého synem.
Roku 1379 byla ves ta v několik držitelů rozdělena. Po rozbrojích husitských držel tvrz v Borovém Václav z Drahobuze (1426-27), avšak už roku 1431 Jan z Bukova, řečený Múchek („urozený panoše seděním na Borovách“, jenž tu dle Palackého archívu III, str.565, ještě roku 1457 seděl). Múchek měl dva syny; Bohuslava a Jiříka, kteří roku 1505 do války proti Šlikům pěší vypraviti měli; Bohuslav ještě roku 1534 z Borové se jmenuje, ačkoliv kolem roku 1530 Borové se vším příslušenstvím Adamovi Pernšteinarovi z Pernšteina prodal. Po zavraždění jeho(před r. 1538) dědil Borové bratr jeho Václav Pernšteinar z Pernšteina a „na Borovách“,jenž poháněl Vladislava Lounského z Lub sedením tudíž viniti ho chtěje z toho, kdež jest k sobě přijal dva koně od Jiříka Dvořeckého z Radkovi, kteréžto koně měl jest navrátiti někdy Adamovi z Pernšteina, bratru jeho, Václavovu (1538). Tento Václav roku 1556 nadal špitál v Přešticích. Zdá se, že záhy na to zemřel, učiniv před smrtí pořízení takové, že Borové, tvrz a statek mezi sestru svou Kateřinu a dceru svou Annu, provdanou za Bohosuda Koce z Dobře, rozdělil. Koc zemřel asi po desíti letech a pochován(1570) ve Vřeskovicích; manželka pak jej přeživší podruhé za Brikcího Fremuta ze Stropnic se provdala. Kateřina díl svůj nejspíše prodala Mikuláši Fremutovi ze Stropnic, po jehož smrti koupil polovici otcovu nejstarší syn Sezima Fremut ze Stropnic a držel ji asi do roku 1600. Po roce 1586, kdy Anna zemřela, dědily její děti z prvého i druhého manželství její polovici Borové a sice Václav ml. A Jan ml. Kocové z Dobře a Dorota Fremutová, kteří se však smluvili na prodeji zděděné polovice bratru svému Václavu Kocovi, výše jmenovanému(1593). Ale tento nehospodařil valně. Zdá se, že oba majitelé rozděleného statku se smluvili a kolem roku 1600 Borové, tvrz a ves, v celku bohatému sousedu svému na Poříčí Mikuláši Šicovi z Drahenic prodali, od té doby sdílelo se statkem poříčským.
V Borovém se narodil roku 1832 ředitel měšťanské školy a spisovatel Martin Weinfurt (zemř. roku 1890).